Více informací ― Čeština

Urticarial vasculitis je vzácný stav, který se projevuje dlouhotrvajícími nebo opakujícími se epizodami kopřivky. Kožní příznaky mohou připomínat chronickou kopřivku, ale jsou charakteristické tím, že vyrážka přetrvává nejméně 24 hodin a po jejím vyblednutí zůstávají tmavé skvrny. Příčina je často neznámá, ale může být vyvolána některými léky, infekcemi, autoimunitními onemocněními, krevními poruchami nebo malignitou. Některé studie ji dokonce spojují s COVID‑19 a chřipkou H1N1. Onemocnění může postihnout i další orgány – svaly, ledviny, plíce, žaludek i oči. Přesná diagnóza může být potvrzena histologickým vyšetřením tkáně, ale není vždy nutná. Léčba obvykle začíná dapsone (dapsonem), colchicine (kolchicinem) nebo hydroxychloroquine (hydroxychlorochinem) u mírnějších případů. U těžších forem mohou být potřeba imunosupresiva, například methotrexate (metotrexát) nebo kortikosteroidy. V poslední době se ukazují slibné biologické terapie, jako jsou rituximab, omalizumab a inhibitory interleukinu‑1.
Urticarial vasculitis is a rare clinicopathologic entity that is characterized by chronic or recurrent episodes of urticarial lesions. Skin findings of this disease can be difficult to distinguish visually from those of chronic idiopathic urticaria but are unique in that individual lesions persist for ≥24 hours and can leave behind dusky hyperpigmentation. This disease is most often idiopathic but has been linked to certain drugs, infections, autoimmune connective disease, myelodysplastic disorders, and malignancies. More recently, some authors have reported associations between urticarial vasculitis and COVID-19, as well as influenza A/H1N1 infection. Urticarial vasculitis can extend systemically as well, most often affecting the musculoskeletal, renal, pulmonary, gastrointestinal, and ocular systems. Features of leukocytoclastic vasculitis seen on histopathologic examination are diagnostic of this disease, but not always seen. In practice, antibiotics, dapsone, colchicine, and hydroxychloroquine are popular first-line therapies, especially for mild cutaneous disease. In more severe cases, immunosuppressives, including methotrexate, mycophenolate mofetil, azathioprine, and cyclosporine, as well as corticosteroids, may be necessary for control. More recently, select biologic therapies, including rituximab, omalizumab, and interleukin-1 inhibitors have shown promise for the treatment of recalcitrant or refractory cases.

35letý muž přišel s 15denní anamnézou jasně červených, bolestivých vyrážek na stehnech a nohou spolu s bolestmi kloubů. Než se objevila vyrážka, prodělal týdenní zánět močových cest. Na kůži měl několik jemných, prstencových, částečně zbělelých, červených plátů na obou stranách stehen a nohou. Byl mu podáván perorální prednisolon (prednisolone) (40 mg/den) po dobu jednoho týdne spolu s neuspávajícím antihistaminikem (fexofenadine). Do týdne všechny vyrážky úplně zmizely. Během dalších šesti měsíců pravidelných kontrol se již žádné vyrážky neobjevily.
A 35-year-old man came in with a 15-day history of bright red, painful rashes on both thighs and legs, along with joint pain. He had a urinary tract infection for a week before the rash appeared. His skin showed several tender, ring-shaped, partially blanchable, red plaques on both sides of his thighs and legs. He was given oral prednisolone (40mg/day) for a week along with a non-drowsy antihistamine (fexofenadine). Within a week, all the rashes disappeared completely. There were no more rashes during the next 6 months of regular check-ups.